Při trénování dětí na nich vidím radost i obrovský pokrok, říká trenér mládeže HCM Warriors Brno Karel Husák

Mladé hokejisty trénuje Karel Husák už deset let. Věnuje se především žákovským kategoriím. V současné době pracuje s žáky sedmé třídy. Na Základní škole Úvoz, která s klubem HCM Warriors Brno blízce spolupracuje, navíc také učí. O práci s dětmi proto ví opravdu hodně. V rozhovoru mluvil nejen o tom, jak práce s žáky vypadá a jaké jsou specifika hokeje, ale také o spolupráci klubu se základní školou.  

Existuje nějaký univerzální přístup, jak k tréninku dětí přistupovat?

Každé dítě je individualita a jedinečné. Ke každému proto musíme přistupovat rozdílně. Důležitá je i výchova rodičů a jejich přístup. Ideální je, pokud děti vedou ke sportu, ale zároveň na ně netlačí. Není dobré už u těch nejmenších chtít, aby byly nejlepší a vyčítat jim každou maličkost. Nejlepší je, pokud se chce každý kluk zlepšovat sám. Zbytečně velký tlak u menších žáků je nesmysl a spíše ublíží. Když se pak jako větší začnou více projevovat, hokej je nebude bavit a radši si najdou jiné zájmy. 

Je tedy u dětí důležitější to, jak se zlepšují a snaží, než výhra v zápase?

U mladších žáků se na výkon u nás v klubu tolik nehraje. Na tréninku se zaměříme na nějakou dovednost, kterou chceme v zápase vidět. I když prohrajeme, spoustu věcí můžou kluci udělat dobře. Hlavní je vidět, že si plnili to, co jsme si řekli. Vždycky je lepší vyzdvihovat dobré části hry a tolik se nevěnovat špatným.

Co Vás na trénování dětí nejvíce baví?

Čistá radost ze sportu. U dětí ještě není sport ovlivněný penězi nebo velkým tlakem z okolí. Na dětech opravdu vidíte radost z toho, co dělají. U žáků je navíc nejvíce znatelný pokrok. Když s nimi začínám třeba v páté třídě a trénuji je dva, tři roky, vidím na nich obrovský skok dopředu. Třeba junioři už jsou více hotoví hráči a pracujeme s nimi především na stylu hry.

Myslíte si, že má hokej, i při tréninku dětí, nějaké specifika proti jiným kolektivním sportům, třeba fotbalu či florbalu?

Specifické je určitě bruslení. Žáci mohou být šikovní při suché přípravě, jsou dobří atleti, jde jim i fotbálek. Ale to k hokeji nestačí. Potřebují k dokonalosti vypilovat bruslení. Později v juniorce se mají věnovat jiným aspektům hry a bruslit správně musí automaticky a to se naučí po hodinách a hodinách tréninku. I když pak chtějí kluci změnit sport, mohou třeba k florbalu přejít hned. Naopak to jde hůř. Pokud se někdo rozhodne v 7. třídě přejít z fotbalu na hokej, trénink bruslení mu bude hodně chybět.

Učíte také tělocvik. Je mezi malými hokejisty a dalšími žáky rozdíl?

Rozdíl je obrovský. A to nejen proti dětem, které nesportují, ale i proti jiným sportům. Při studiu na sportovní fakultě Masarykovy univerzity jsem se setkával se spoustou sportovců i na vrcholové úrovni. Ale byli úzce specializovaní na svůj sport a v jiných odvětvích měli problémy. Zaostávali třeba na gymnastice či při plavání. Co jsme byli na fakultě hokejisté, tak jsme problém neměli. Také u nás v klubu klademe na všestrannost velký důraz. Kluci chodí na gymnastiku, plavat, máme atletické tréninky i lekce kickboxu. Zkusí si velké spektrum sportů, a i když u hokeje nakonec neskončí, mají dobrý základ.

Zajímáte se na hokeji také o prospěch žáků ve škole? 

Velká výhoda úzké spolupráce se Základní školou Úvoz, je to, že máme hnedka přehled o známkách a chování žáků. Například pokud tedy mají nějaké kázeňské problémy ve škole, trenér to hned ví a může okamžitě zareagovat. Díky velké propojenosti proto trenér ví o nějakém průšvihu i známkách. V tomhle dohledu je velká výhoda. Manažer klubu chodí také na porady do školy. Hned ví o novinkách a může je předat trenérům jednotlivých kategorií. Někteří navíc ve škole přímo učí například informatiku nebo tělocvik.

Základní škola Úvoz je vzdálená od zimního stadionu jen pár metrů. Ve škole jsou navíc speciální hokejové třídy. Jaká je podle Vás největší výhoda této spolupráce? 

Děti chodí na led dvakrát týdně během školní výuky. Mají k tomu přizpůsobený rozvrh a nezameškají jiné hodiny. Tréninky mají místo tělesné výchovy. Jinak se učí stejně, jako ostatní žáci. Výhodou je, že všechno mají v jednom areálu a nepotřebují nikam dojíždět. Rodiče nemusí mít strach, že dítě bude přes den jezdit někde po městě na tréninky. Ráno jde do školy a odpoledne z ní odchází a má i odtrénováno. Kluci jsou navíc pořád spolu. Líp proto můžou stmelit partu. Navíc se nemusí zabývat žádným individuálním programem výuky
či kolizemi v rozvrhu. Vše máme před začátkem školního roku naplánované.

Studoval jste také učitelství na vysoké škole, pomohlo vám to v něčem i při trénování? 

Výhoda to určitě je. Naučil jsem se teorii, kterou můžu v tréninku převést do praxe. Když chceme pracovat třeba na rychlosti či síle, trénink musí mít nějakou podobu, a to jsem se naučil. Navíc jsme se učili i o fungování svalstva, anatomii či fyziologii. To všechno využiju.