O výsledky jde vždycky. Klíčové je, na jaké výsledky se zaměříte

Kam směřuje nás klub? Jaké změny k lepšímu přinesly uplynulé dva roky? Jak se daří spolupráce se školou? Mají z nás soupeři patřičný repsekt? V čem je náš klub vyjímečný? Předseda klubu Mgr. Jiří Janák své první dvouleté působení ve funkci předsedy výboru hokejového klubu HCM Warriors Brno.

 

Pane předsedo, co to znamená: Být pro soupeře dobrou adresou?  

Je to soubor více aspektů. V dnešní době je trendy říkat, že na výsledky se nehraje, že o ně nejde. S takovým zevšeobecněním v žádném případě nesouhlasím! O výsledky jde vždycky. Klíčové je, na jaké výsledky se zaměříte.

Uvedu příklad – v roce 2014, kdy jsem trénoval druhou třídu, tak jsme se při minihokeji zaměřovali na úspěšné situace 1-1. Nezajímal nás „výsledek zápasu na světelné tabuli“, ale kolikrát jsme úspěšně přešli 1-1 my a kolikrát soupeř. Takže hrát na tento výsledek znamenalo, že jsme se „potřebovali“ věnovat bruslení, zvládnout vedení puku, být hraví, hrát živelný hokej místo dodržování systémů, které se tenkrát běžně praktikovalo atd. 

K té dobré adrese z pohledu soupeřů, ti nás chtě nechtě hodnotí z pohledu našich výsledků na ledě a předváděné hry. A zde je vidět jednoznačný progres. Klub měl dlouhé období, kdy ve čtyřech žákovských kategoriích bylo běžné být dvakrát až třikrát na posledním místě a jak soupeři, tak i uvnitř v klubu, to bylo bráno za víceméně samozřejmé. 

V klubu to někteří změkčovali tím, že ve dvou kategoriích hrajeme proti o rok starším soupeřům. Byly samozřejmě světlé výjimky, např. ročník 2002, to šlo o ojedinělou výjimku díky práci daného trenéra a skupiny rodičů. 

Já věřím tomu, že když se produkuje, tak výsledky přijdou. Proto nemůžu akceptovat argumentaci trenéra, který má dva roky po sobě dva týmy a skončí čtyřikrát poslední, že se „nehraje na výsledky“. Toto je za mě nelogické a výmluva. 

Za poslední dva roky jsme pro v žáky sledované tzv. Žákovské lize (loni 6. a 8 tř., letos 7. a 9 tř.) skončili jednou druzí a třikrát třetí, takže to je výrazný posun. S tím souvisí změna vnímání našeho klubu jako soupeře. 

Při detailnějším pohledu na tabulky je vidět ještě jeden zásadní posun – dominance extraligových klubů regionu – Komety a Zlína a pak již v tabulce figuruje náš klub. A toto je pro nás dlouhodobě klíčové, protože hokejová mapa je jasně daná – „extraligové kluby“ plní, nebo by měli plnit, úlohu páteřních klubů pro své kraje, a my bychom se měli jasně profilovat jako stabilní člen skupiny klubů zaměřujících se na nadstandardní práci s mládeží. To se nám povedlo a z tohoto pohledu byly poslední dva roky výrazným krokem vpřed.

Jestli tomu dobře rozumím – jako sportovec a táta od dvou kluků – je to také dobrá zpráva pro rodiče vašich svěřenců?

Ano, tyto „výsledky“ v soutěži jsou bezesporu nadstandardní a každý chce přirozeně být na straně, co vyhrává místo té, co prohrává.  Ale vrátím se k myšlence produkování – tam vidím zásadní posun. 

Pro rodiče je také důležité, že máme v klubu jasně a veřejně definovanou vizi a poslání. Rodiče tak ví, kam a jakou cestou jdeme a mohou sledovat, zda naplňujeme to, k čemu jsme se jim zavázali. Věřím, že za ty dva poslední roky je patrné, že se klubu daří vizi i jeho poslání naplňovat. 

 

Hokejový klub a ZŠ Úvoz tvoří velmi atraktivní spojení sportu a nezbytného vzdělání pro rodiče, kteří uvažují o tom, že své dítě dají na hokej. Když se tedy ohlédnete za uplynulým obdobím: Jak se dařilo propojovat hokejové a školní povinnosti hráčů HCM Warriors Brno? 

Víte, já sám mám syna na jiné základce. Když syn přišel v šesti letech do klubu, tak se to spojení tak moc nezdůrazňovalo a popravdě škola na Úvoze neměla historicky zrovna dobrou pověst. Pan ředitel Doležal má statistiku, která dokonce říká, že před pár lety byla celková naplněnost školy jenom okolo 45 %. Naštěstí se podařilo sportovní skupiny udržet i ve složitém období od roku 1989 až dodnes. A my dnes máme pozitivní problém dostat naše hráče do sportovních tříd, protože naplněnost školy je dnes kolem 95 %! 

A jak říká pan ředitel Doležal – vzdělání je prvořadé – a podle výsledků školy bych dnes již neměl problém dát své dítě na Úvoz. Z pohledu vedení je naším úkolem naplno využít synergických efektů, které toto unikátní spojení školy a hokeje již více než čtyřicet let nabízí. Věřím, že i v další sezoně/školním roce posuneme spolupráci se školou ještě na vyšší úroveň. 

Nesmírně pozitivní je, že naši hráči již dle informací z poslední pedagogické rady školy pochopili, že námi deklarovaná spolupráce se školou a důraz na prospěch a chování nejsou prázdnými frázemi.

Věřím, že mnoho ambiciózních rodičů zajímá: Kam to mohou s hokejem u vás jejich děti „dotáhnout“? Má možnost se talentovaný kluk díky Warriorům dostat do velkého hokeje? 

Určitě, v tomto jsme dobrá adresa. Těch příkladů kluků, co prošli klubem a hrají „velký hokej“, je z nedávné doby relativně hodně. V poslední vlně to byli hráči jako Král, Hájek, Haman, Padrnos a Dufek. Na druhou stranu od nás řada kluků odcházela již v žákovských letech, což pak mělo vzájemnou závislost s výsledky a pozicí klubu na hokejové mapě. 

Chceme pravidelně vychovávat hráče pro velký hokej

Považujeme za důležité, že si klub uvědomuje svou roli, a to, že by měl vzhledem k podmínkám pravidelně vychovávat hráče pro velký hokej, v našem případě primárně pro Brno a jižní Moravu, takže pro Kometu. 

Jako brněnského patriota mě mrzelo, když jsem zjistil, že od nás hráči odcházeli od Litvínova po Havířov. A to jsme zase zpět u produkování – protože je na nás, abychom ukázali hráčům, rodičům i páteřnímu klubu, že každý hráč má u nás zajištěn kvalitní rozvoj v podobě tréninkového procesu, odpovídajícího ice time a své role v týmu.  

Co stálo za tím, přijmout výzvu a stát se předsedou klubu? S jakými zkušenostmi jste do toho šel?

Jako hokejista jsem hráčskou kariéru ukončil v soutěži, která by dnes odpovídala Juniorské lize akademií. Pak jsem se pohyboval v soukromé sféře a krizovém řízení. Na Úvoze jsem začal jako trenér a odcházející dlouholetý předseda pan Roupec mě oslovil s nabídkou převzetí vedení.  

Pane předsedo, jste u dětí zastáncem multisportu?

Ano. A v otázce multisportu jsem dost nekompromisní. Jednak to ve mně zůstalo z doby, kdy jsem byl malý a moji rodiče jako bývalí českoslovenští reprezentanti měli na toto téma dost materiálů tehdejší sportovní vědy a dál řada aktuálních výzkumů v této oblasti hovoří jasně. 

Rád odkazuji na výzkum Amerického olympijského výboru, který dělal dva výzkumy u svých olympioniků účastnících se zimních nebo letních OH – první byl u účastníků OH v letech 1988-2000 a následně druhý u účastníků OH v letech 2000-2012. Jedna z otázek byla: Kolik sportů v různých věkových kategoriích dělali? A fakta jsou: do 10 let to bylo průměrně 3,1 sportu a ve 14 letech pak 2,9 sportu. 

Takže já s rodiči mluvím následovně: Co je váš cíl? Pokud chcete, aby vaše dítě bylo špičkový sportovec, není rozumné následovat ty, co došli až na vrchol? A pokud máte sport jako aktivitu bez ambicí, pak je určitě pro další život přínosnější, aby se dítě umělo postavit k více sportům, než aby mělo v jedenácti letech pouze hokejem vydrilovaný skluz ze skatemillu nebo střelu tahem.  

Rodiče tohle začínají chápat. Já osobně jsem nadšený z našich uzavřených partnerství napříč různými sporty – fotbalem počínaje, přes bojové sporty a třeba i šachy konče. Toto opravdu patří mezi přidané hodnoty klubu, které nejsou vidět navenek, ale v dlouhodobém horizontu našim svěřencům poskytnou konkurenční výhodu – v hokeji i v životě.      

 

Když jste před dvěma lety klub převzal, jak si vedli vaši svěřenci ve svých kategoriích a jaký je stav nyní?

O žákovských kategoriích jsme se už bavili. Obecně jsme měli velký problém s počty hráčů u ročníků 2005 a starších, tam to bylo opravdu kritické a u nejmenších dětí v přípravce to taky neodpovídalo tomu, jaké by to mělo být. U dorostu jsme dokonce řešili situaci, kdy jsme vloni sice sestoupili z extraligy dorostu, ta nám byla administrativně nabídnuta zpátky a my jsme dospěli vzhledem k počtu vlastních hráčů k bolestnému závěru, že se jí vzdáme. 

Budujeme zdravý hokejový klub postavený na vlastních odchovancích 

Samozřejmě se nabízela cesta, kterou jde třetí brněnský klub, a to získat cizí hráče. My jsme však přesvědčeni, že kluby naší velikosti a pozice na hokejové mapě by měli jít cestou výchovy vlastních hráčů. Proto jsme nechtěli, aby cca 2/3 týmu tvořili cizí hráči – to pro nás není známka zdraví klubu. 

U juniorky hrajeme extraligu, druhou nejvyšší soutěž. Také zde nás trápil, a ještě dva tři roky bude, počet a kvalita hráčského kádru, přesto se soutěž podařilo zachránit i pro další ročník a jsme za to rádi. 

Baráž o záchranu měla komický nádech, protože náš soupeř Žďár byl hráčsky podporován třetím brněnským klubem. U mých kolegů to vzbudilo hodně vášní. Toto byla ukázková situace střetu dvou přístupů brněnských klubů – na jedné straně zaměření na získávání cizích hráčů pro dorost a juniorku, abych za každou cenu hrál nejvyšší soutěž a na druhé zaměření na výchovu a rozvoj hráčů s účastí v soutěži odpovídající hráčskému kádru.

Kdo sleduje brněnský mládežnický hokej, nemohl se nevšimnout, že jste v klubu za ty dva roky udělali s vaším týmem také kus práce na zviditelnění značky HCM Warriors – účastníte se a podporujete mnoho sportovních akcí, festivalů… hodně akcí také pořádáte přímo u vás na Úvoze. Značka HCM Warriors dostala nové logo, které můžeme dnes vidět na kšiltovkách, mikinách, bundách a dalších. Jaký je na to vše mezi dětmi ohlas… vlastně i mezi rodiči, fanoušky, sponzory a donátory? Nosí se Warriors? 

Nový design loga, respektive celkové klubové identity proběhl jako jedna z prvních věcí v červnu 2018. Práci jsme zadali specialistovi na sportovní loga, jehož klienty jsou zejména severoamerické sportovní kluby a výsledek tomu odpovídá. 

Propagace je pro náš klub zásadní

Z našich analýz víme, že největší slabinou je obecné povědomí o klubu, kdy náš stadion je „schován za školou“. Ví o něm tak hlavně bývalí sportovci – laická veřejnost však téměř vůbec. V tomto máme výrazný handicap oproti jiným brněnským klubům.  Ale je to opět o našem postoji a troufnu si tvrdit, že v naší cílovce, tzn. kluby mimo extraligu, jsme jasný lídr v počtu náborových akcí! Za to patří velký dík kolegům Čermákovi a Humlovi, kteří to mají na starosti. 

Na Brně-střed jste určitě jednou z největších sportovních organizací. A když jsme u těch donátorů a sponzorů – daří se klubu oslovovat a naplňovat očekávání právě těch, bez nichž by vlastně žádný sportovní klub takové velikosti nemohl fungovat?

Pro nás je naše velikost a historie hlavně závazek udržovat klub v nejlepším možném stavu. Vážíme si podpory jak MČ Brno-střed, tak města Brna, bez ní by naše činnost vůbec nebyla možná.  

Na poli mládežnického sportu je situace dost specifická, naprostá většina sponzorů je z řad rodičů, takže jsme intenzivně hledali produkt, který by potenciálním sponzorům poskytl přidanou hodnotu. Jeden máme připraven. Jen vzhledem k aktuálnímu nouzovému stavu s ním vyjdeme ven až s novou sezonou. Věříme, že zaujme.  

Pane předsedo, aktuálně začíná nová hokejová sezona. S jakými cíli a novinkami do ní vstupujete? 

Jsem nadšený z úzké spolupráce s Fakultou sportovních studií MU, která by měla v sezoně přinést hmatatelné výstupy. Určitě udržíme jako jediní v Brně tři týmy v kategorii mladších žáků, což nezní nijak bombasticky, ale je to zásadní pro zápasové vytížení našich dětí.  

Nastal také čas na obměnu trenérského týmu. V oblasti tréninkového procesu například poprvé systémově nabídneme „individuální tréninky“, jejichž cílem je nadstandardní zaměření na personifikaci rozvoje tzv. „skills“.  

A co se týká výsledků v soutěžích, tak naším cílem musí být účast dorostu v baráži o extraligu.  

Pane předsedo, děkuji Vám za rozhovor a přeji HCM WARRIORS i brněnskému hokeji hodně zdaru!
Zpracoval: Roman Vágner