Naši bojovníci: Trenér Jiří Sýkora

Jiří, jak dlouho jste na pozici trenéra?

Letos to bude už dvanáctý rok, co tu působím v roli trenéra. Možná tedy o trochu později, ale víceméně od doby, co tu působil Libor Zábranský. Tenkrát trénoval druhou třídu a já třetí.

Co Vás přivedlo k tomuto úžasnému lednímu sportu?

K hokeji mě přivedl můj děda, který se točil v hokejovém prostředí a na základě toho mě hokej zaujal, proto jsem se o něj začal zajímat.

Působil jste jako trenér i v jiných klubech? Byl jste na všechno sám nebo Vám někdo pomohl?

Ano. Ze začátku mi moc pomohl pan Daněk, který zde na Warriors trénoval gólmany. Dával mi dobré rady a vytáhl mě do Rosic a později ještě do Blanska, takže převážně díky němu jsem dostal první trenérskou příležitost.

Vy sám jste hokej někdy hrával? Za jaké týmy?

Začínal jsem tehdy ještě v Ingstavu Brno, pak tady na Úvoze v tehdejší Kometě, protože jsem chodil vedle na základní školu Úvoz. Později jsem ještě nastoupil za HC Brno a Bulldogs Brno.

Trenér nebo hráč – kdo to má podle vás těžší?

Tak určitě to má náročnější trenér, protože hráč na ledě to tak moc nevnímá, protože je pohlcen tou hrou a na nervy nemá ani čas.

Nastupoval jste jako obránce, proč?

V té době, kdy jsem hrál hokej, to rozhodování ani nezáleželo tak na hráčích, jako na trenérovi, který mi post obránce určil. Respektovalo se to. Dnes už je to v drtivé většině bohužel tak, že si hráč nebo rodič určí kde kdo bude hrát, takže se stává, že v týmu sice máte dost hráčů na obsazení všech postů, ale tři čtvrtiny chce hrát útok…

Podělíte se čtenářům o nějakou hezkou vzpomínku z Vaší kariéry?

Nejčerstvější zážitek je ten, kdy jsme před třemi roky postoupili do extraligy staršího dorostu. Celkově ta sezóna byla povedená. Ten tým byl opravdová „rodina“ a kluci táhli za jeden provaz. Vloni se nám víceméně podařilo také postoupit (pozn. redakce – do extraligy juniorů), ale už to nebyla taková srdcová záležitost, jako sezónu předtím.

… a trénoval jste pouze dorostence nebo i jiné kategorie?

Tuto sezónu mám dorostence. Minulou jsem měl juniory, ale když jsem tu začínal, tak jsem vlastně začínal u dětí a pak jsem trénoval zaráz buď třetí třídu a dorost nebo čtvrtou třídu a dorost. Což bylo moc fajn, protože každý trenér chce vyhrávat. Díky tomu, že jsem měl obě dvě kategorie a u menších dětí se u nás nehraje na výsledek ale na výkon, tak jsem si to svoje trenérský ego uspokojil u toho dorostu a ty menší jsem nechával hrát opravdu všechny bez ohledu na výsledek zápasu.

Polovina sezóny je za dveřmi. Jak byste zhodnotil dosavadní spolupráci s týmem dorostu?

Kluci jsou pracovití a je také skvělé, že trénujeme díky spolupráci s trenéry dohromady i s devátou třídou už od letní přípravy, takže to bylo dobré rozhodnutí. Díky tomu máme na hřišti počet, kdy to má nějaký ten náboj. Pracuje se mi s nimi moc dobře a když si teď odmyslím nějaké ty průsery, které máme letos, tak je to moc super. Kluci naslouchají, makají, snaží se a plní co mají – baví mě to.  

Myslíte si, že je v kabině dorostu nějaký hráč, který se na ledě skvěle rozhoduje?

Podle mě má strašně dobrou hokejovou hlavu Táda Gryc. Opravdu je na něm vidět, že má neskutečně dobrý přehled a krásně se na něj u toho dívá, protože je vidět, že u toho hokeje přemýšlí.

V průběhu letošní sezóny jste řekl, že byste o tento tým nerad přišel. Znamená to snad, že k němu máte nějaké citové pouto?

Za sebe si myslím, že jsme si s klukama výborně sedli. Samozřejmě každý to vidí jinak, ale spolupracuje se nám týmově dobře a vyhráváme. Funguje to, vycházíme si všichni vstříc a za sebe musím říct, že jsem moc spokojen.

Ačkoliv bojujete s nízkým počtem hráčů, tak jste i tak na čtvrtém místě tabulky a stále míříte výš. Upřímně, čekal jste to na začátku sezóny?

Nevím, jestli jsem to čekal, ale doufal jsem v to. Už od letní přípravy, když jsem viděl, jak kluci pracují a také že deváťaci jsou pracovití a snaží se dorostencům vyrovnat, tak jsem tomu postupem času začal věřit a jsem moc rád, že se ukazuje, že ta důvěra byla správná.

V utkání s Polskem jste si s polským trenérem během zápasu ze střídaček řekli pár slov. Prozradíte nebo alespoň naznačíte nám, co tam nebylo v pořádku?

Tak emoce k hokeji patří. Po zápase jsme si normálně podali ruce a jedeme dál. Myslím si, že takové věci by na ledě nebo střídačce měly zároveň i skončit se závěrečnou sirénou. Pořád je to sport a na světě je milion důležitějších věcí.

V sobotu jedete bojovat o body do Třebíče. Jak se na tohoto soupeře připravujete?

Samozřejmě si nějaké důvěrné věci k soupeřově týmu řekneme. Chceme v každém zápase vnutit soupeři svoji hru, kterou po hráčích chceme, což je maximálně agresivní napadání a být proti každému soupeři dominantní. Byť je Třebíč určitě favoritem, tak se budeme snažit je potrápit. Určitě tam nejedeme odevzdat body zadarmo. Uvidíme v sobotu odpoledne …

Na konci roku 2019 odehrajete přátelské utkání s výjimečným soupeřem z Kanady. Budete se na něj nějak speciálně připravovat?

Myslím si, že ani moc ne. V tuto chvíli je takovýto soupeř pro nás všechny velká neznámá. Pořád je to kanadský soupeř, takže od nich očekáváme kanadský zámořský styl hokeje. Budeme ale chtít, aby se do hry dostali i hráči, kteří v sezóně nedostávají tolik prostoru na ledě. Chceme, aby si zahráli všichni.

Trénoval jste už někdy proti tak významnému soupeři jako je Kanada?

Jestli si dobře vzpomínám, tak proti Kanaďanům asi ještě ne. Měli jsme tu Rakušáky, Poláky i Rusy, ale Kanaďany ještě ne.

Máte nějakého oblíbence v NHL? Sledujete tuto ligu?

Sleduji, ale žádného oblíbence nemám.

Je pravda, že Vaším velkým soupeřem je moderní technika, jako třeba dotykový telefon?

Tak pravda to není. Ačkoliv mám tlačítkový telefon, tak mi nedělá problém ani ten dotykový. Tlačítkový jsem si pořídil z toho důvodu, že na něm nechci trávit tolik času, jak se v dnešní době běžně tráví na telefonu.

 

Ptali jste se na Instagramu:

Jak byste porovnal tým z minulého roku s tím letošním?

Je potřeba přihlédnout k tomu, že z loňského týmu odešlo 12 hráčů, což je zásadní zásah do týmu, ale minulý rok jsem u toho týmu nebyl, takže těžko z mé strany hodnotit. Samozřejmě tím, že odešlo tolik hráčů, tak určitě ten letošní tým bude slabší z hlediska sportovní kvality. Velkou výhodou ale je, že díky tomu teď za nás hrají naši odchovanci a mají větší prostor ve hře.

Věnujete se ve volném čase i jinému sportu, než je hokej?

Rád bych, ale aktuálně pojem „volný čas“ neznám, protože mám opravdu hodně práce.

Popřál byste na závěr fanouškům, rodičům i hráčům něco do vánočních svátků a Nového roku?

Přeji všem hodně zdraví, pevné nervy a větší důvěru v trenéry.